Běžcem na Manhattanu
„I would go running. “ Byla to spontánní a strašně pitomá odpověď. O projektu, s nímž jsem se ucházela o Fulbrightovo stipendium pro semestrální výzkumný pobyt na Columbia University, jsem přemýšlela ze všech stran: o přínosu pro mou práci, pro osobní rozvoj, pro společnost, pro kolegy na CU. „What would you do in New York in your leisure time?“ Well... Tahle otázka mě zaskočila, protože odpověď „work“ v nabídce nebyla. Jak se postupně s New Yorkem kulturně sbližujeme, vždycky mě rozesměje představa, co se muselo při mé odpovědi na pohovoru honit přísedícím hlavou. Nabídka aktivit v New Yorku je totiž ještě pestřejší, než by se mohlo zdát z pohledu do blikající výkladní skříně města na Time Square.
Jen s tím běháním to tu není úplně snadné. Manhattan je pro evropského lesoparky zhýčkaného běžce nepřístupnou džunglí betonu. Z počátku každý výběh působí jako intervalový trénink: minutu běžíte, minutu stojíte na semaforu. Postupem času zjistíte, že domorodci jednoduše nečekají. Přestože místní automobily vzbuzují svou velikostí obdobný respekt jako tramvaje, řidiči jsou k pěším překvapivě ohleduplní a přecházení na červenou je společenskou normou. S místním hustým půdorysem ulic byste jinak stěží kamkoli došli. Přesto, pobíhání po ulicích člověku hlavu nevyčistí.
Tím si vysvětluji místní oblibu posiloven, které hlavně za špatného počasí praskají ve švech. Připadáte si sice trochu jako křeček v kolečku, ale aspoň se nebojíte srážky s autem. Navíc jste křeček, který může po běhu skočit do bazénu nebo sauny. CU nabízí sportovní centrum s tělocvičnami, posilovnou, bazénem a saunou zdarma přímo v budově koleje.
Milovníkům venkovního běhu zelení se nabízí dvě alternativy. Jakmile si proklestíte cestu na západ k řece Hudson (kolem East River jsou možnosti omezenější), narazíte na běžeckou stezku táhnoucí se 14 mil od severního Inwood Hill Park až k Battery Park na jižnímu cípu ostrova. Cestou zakusíte diverzitu místních čtvrtí. Zatímco na bohatším jihu je kamenem dlážděná stezka s úchvatným výhledem na skyline dobře udržovaná, cestou na sever probíháte zanedbanými a opuštěně vyhlížejícími místy. Ani výlepy o odměně za informaci vedoucí k dopadení pachatele vraždy v místech, kudy probíháte, nenavozují pocit bezpečí. Výhodou severní části stezky je, že vede opravdovým zeleným parkem (většina parků na Manhattanu je definována jako místo veřejného života, spíše než zelení) s venkovním posezením ke grilování, místy pro rybaření, kurty na rozličné sporty a romantickým Little Red Lighthouse pod Washington Bridge.
V neděli vstávám ještě za tmy a navlékám běžecké elasťáky biatlonového klubu Kapslovna, abych prozkoumala běžecké kvality Central Parku. Metro A mě (a několik běžců se startovními čísly) doveze na západní šestadevadesátou ulici na okraji parku, který křižuji na roh páte avenue s devadesátou východní ulicí. Odtud v sedm hodin vybíhá korejská běžecká skupina s mojí kolegyní a kamarádkou Grace. Odměnou za brzké vstávání mi je pohled na rozbřesk nad Manhattanem zrcadlící se v Jacqueline Kennedy Onassis Reservoir. Na měkkých mulčových a škvárových cestách potkáváme klábosící rekreační běžce. Na silnici táhnoucí se po vnitřním obvodu parku zatím probíhá závod. Central Park je běžcům zaslíbený, bohužel je však od většiny míst na Manhattanu nemilosrdně vzdálený desítky minut jízdy metrem.
Nemusíte pracovat na zdravotnickém výzkumu, aby vás překvapil nečekaně nízký výskyt obezity v City. Hypotéza? Lidé sem přicházejí plní ambicí a zdravý životní styl je tu známkou zodpovědnosti vedoucí ke kýženým pracovním pozicím. Běh je nakonec kulturním znakem stejně jako přecházení na červenou s kávou a mobilem v ruce. A snad i trochu cestou k naplnění amerického snu.
Jen s tím běháním to tu není úplně snadné. Manhattan je pro evropského lesoparky zhýčkaného běžce nepřístupnou džunglí betonu. Z počátku každý výběh působí jako intervalový trénink: minutu běžíte, minutu stojíte na semaforu. Postupem času zjistíte, že domorodci jednoduše nečekají. Přestože místní automobily vzbuzují svou velikostí obdobný respekt jako tramvaje, řidiči jsou k pěším překvapivě ohleduplní a přecházení na červenou je společenskou normou. S místním hustým půdorysem ulic byste jinak stěží kamkoli došli. Přesto, pobíhání po ulicích člověku hlavu nevyčistí.
Tím si vysvětluji místní oblibu posiloven, které hlavně za špatného počasí praskají ve švech. Připadáte si sice trochu jako křeček v kolečku, ale aspoň se nebojíte srážky s autem. Navíc jste křeček, který může po běhu skočit do bazénu nebo sauny. CU nabízí sportovní centrum s tělocvičnami, posilovnou, bazénem a saunou zdarma přímo v budově koleje.
Milovníkům venkovního běhu zelení se nabízí dvě alternativy. Jakmile si proklestíte cestu na západ k řece Hudson (kolem East River jsou možnosti omezenější), narazíte na běžeckou stezku táhnoucí se 14 mil od severního Inwood Hill Park až k Battery Park na jižnímu cípu ostrova. Cestou zakusíte diverzitu místních čtvrtí. Zatímco na bohatším jihu je kamenem dlážděná stezka s úchvatným výhledem na skyline dobře udržovaná, cestou na sever probíháte zanedbanými a opuštěně vyhlížejícími místy. Ani výlepy o odměně za informaci vedoucí k dopadení pachatele vraždy v místech, kudy probíháte, nenavozují pocit bezpečí. Výhodou severní části stezky je, že vede opravdovým zeleným parkem (většina parků na Manhattanu je definována jako místo veřejného života, spíše než zelení) s venkovním posezením ke grilování, místy pro rybaření, kurty na rozličné sporty a romantickým Little Red Lighthouse pod Washington Bridge.
V neděli vstávám ještě za tmy a navlékám běžecké elasťáky biatlonového klubu Kapslovna, abych prozkoumala běžecké kvality Central Parku. Metro A mě (a několik běžců se startovními čísly) doveze na západní šestadevadesátou ulici na okraji parku, který křižuji na roh páte avenue s devadesátou východní ulicí. Odtud v sedm hodin vybíhá korejská běžecká skupina s mojí kolegyní a kamarádkou Grace. Odměnou za brzké vstávání mi je pohled na rozbřesk nad Manhattanem zrcadlící se v Jacqueline Kennedy Onassis Reservoir. Na měkkých mulčových a škvárových cestách potkáváme klábosící rekreační běžce. Na silnici táhnoucí se po vnitřním obvodu parku zatím probíhá závod. Central Park je běžcům zaslíbený, bohužel je však od většiny míst na Manhattanu nemilosrdně vzdálený desítky minut jízdy metrem.
Nemusíte pracovat na zdravotnickém výzkumu, aby vás překvapil nečekaně nízký výskyt obezity v City. Hypotéza? Lidé sem přicházejí plní ambicí a zdravý životní styl je tu známkou zodpovědnosti vedoucí ke kýženým pracovním pozicím. Běh je nakonec kulturním znakem stejně jako přecházení na červenou s kávou a mobilem v ruce. A snad i trochu cestou k naplnění amerického snu.
 |
| Jacqueline Kennedy Onassis Reservoir v Central Parku |
Komentáře
Okomentovat