Bjesík slaví 15

Posílám pozdrav z – dnes slunečného – Tilburgu. Tilburg je studentské městečko. Píšu městečko, ale ve skutečnosti je s 200 tisici obyvateli 6. největší město v Holandsku. Z Čech jsme se přestěhovali na konci února. Bydlíme v domě anglického stylu, který jsme pronajali v podstatě kvůli dnešnímu oslavenci. Holanďané neradi pronajímají byty lidem se psy, zatímco u domu se zahrádkou to není takový problém. 

Pokud můžu soudit, tak se má Bjesíček dobře. Nechtěla jsem jeho ani Arwenku nechávat v Praze rodičům, protože ti mají svých aktivit dost, navíc se rozhodli jezdit letos na závody s Bountynkou. Pravděpodobně tu psi musí trávit více času sami, ale zato se jim snažíme věnovat, když jsme doma. Můj přítel Honza je v práci každý všední den. Pracuje na univerzitě jako PhD researcher, což je v podstatě podobné pozici doktoranda v ČR, i když pracovní i finanční podmínky jsou nesrovnatelně lepší. Já tu studuji ročního magistra ekonomie, což je sice časově náročné, ale dost práce můžu dělat z domova. 

Poměrně jsme se báli, abychom neměli problémy se sousedy, protože u Bjesíka se už v ČR začala objevovat separační úzkost. Nejspíš je to možné připsat kombinaci věku a toho, že od úrazu páteře ho každý rozmazloval a odvykl si jakýmkoli omezením z hlediska zákazů. Projevuje se to vytím a ne vždycky úplně největší čistotností. Vyje občas, když je sám přes den, občas se vzbudí i v noci. Psi bydlí i sami spí v obýváku. Naše ložnice je v patře s příkrými schody, kam by stejně pro Bjesíka bylo nebezpečné chodit. Navíc by to jen zhoršilo jeho závislost na naší přítomnosti. Celkově bych řekla, že se díky změně prostředí a “výcviku” jeho stavy zmatení a separační úzkosti minimálně nehorší, spíše snad naopak. Nejhorším důsledkem je momentálně odřený čumáček z toho, jak čichá pode dveře, když nejsme doma. Trochu mě vyděsilo, že Arwenka se k němu občas v čmuchání přidává a tak mají oba slušivou červenou čárku na nose. Dnes jsem přilepila bublinkovou folii na dveře, tím se doufám jeho sebedestruktivní sklon vyřeší. 

V knize “Co má pes na mysli” jsem našla kapitolu o stárnutí mozku u psů a proces funguje pravděpodobně podobně jako demence u lidí. Aby se jí zabránilo, je třeba mozek trénovat. Začali jsme s ním trénovat poslušnost, aspoň základní povely – ke mně, sedni, dej pac, zůstaň. Výcvik má možná trochu nepříjemné konsekvence, protože není – zatím – možné moc se doma mazlit, jak jsme byli zvyklí, ale z dlouhodobého hlediska to považuji ze nejlepší strategii. Musíme si trochu vypomáhat znakovou řečí, protože špatně slyší. Povel ke mě je doprovázený tleskáním, na které většinou reaguje.  Je to problém hlavně venku, aby se neztratil nebo se zmateně nerozeběhl špatným směrem. I když v tomto ohledu musím konstatovat, že už jsem ho nejspíš schopná po pár desítkách metrů doběhnout. Těžko říct, do jaké míry opravdu neslyší a do jaké míry mě občas ignoruje. Podezření z hérectví napovídá fakt, že první týden po přestěhování nevyl ani si neodíral čumák a jen se trochu rozkoukal, tak to začal zkoušet. 

Za domem máme malou oplocenou zahrádku, kam je můžeme kdykoli pouštět. To je příjemné pro nás i pro ně, protože dost často prší a všichni víme, jak vipeti (ne)snáší venčení v dešti. Asi půl kilometru od domu máme příjemný parčík s jezírkem a vodním ptactvem. Arwenka kupodivu ptáky neloví. Možná protože má většinou plnou tlamu míčku. Arwen absolvuje Bjesíkův výcvik poslušnosti na úrovni náročnosti lehni. Venku jí lehání moc neba. Vedle toho jí ordinujeme hubnoucí kúru. Stav je takový, že Bjes je hubený a Arwen tlustá. Bjesíkovi jsme pořídili speciální krmení ze syrového masa, řas a olejů, po které vždycky přibere. Pravdpodobně hůř využívá bílkoviny,  a proto jich potřebuje větší množství. Jeho metabolismus by mu mohla závidět kdejaká anorektička, sežere, na co přijde a vidět to na něm není. Spojenou výhodou je, že Arwence syrové maso nevoní,  a tak se spokojí se svými dietními granulemi.  Deset minut autem od domu je velký univerzitní lesopark, kam občas jezdíme. S lepšícím se počasím bychom chtěli chodit se psouny běhat, oběma – i nám –to prospěje. 

Oba psouni ted vyspávají po podvečerní procházce a sváteční večeři – vepřovým s těstovinami (viz foto). Teď už nezbývá než popřát Bjesíčkovi hodně zdraví do dalších 5 let. :)