Věda se tu bere vážně

„Bude ti jich chodit tolik, že budeš litovat,“ řekl mi pobaveně můj školitel, když jsem ho požádala, aby mi byly zasílány emaily o pořádaných akademických akcích. Jednou týdně výzkumný seminář s přespolním hostem, tematicky zaměřené čtenářské skupiny, měsíční prezentace doktorských studentů a navrch obdobné aktivity na úrovni ostatních kateder, fakulty a univerzity. Držet krok s aktuálními událostmi v oboru je první ze čtyř manter na Columbia University.

Druhé a třetí pravidlo fungování zdejšího akademického života dobře ilustruje nedávná přednáška vedoucího katedry biostatistiky na Vanderbilt University na téma Data Science in the Precision Medicine Era: Will Statisticians Lead or Follow? Profesor Shyr v ní z pozice recenzenta časopisu Science zdůrazňoval důležitost principu transparentnosti metod. „Ať již pracujete v jakémkoli programu, jako editor nebo recenzent chci vidět váš kód.“ Reprodukovatelnost výsledků je na Columbii standardem, který zde vštěpují studentům od prvního semestru, nikoli výjimkou.

Jak naznačuje titul, tato přednáška sahala nad rámec diskuse o nových trendech v oboru. Budoucnost biostatistiky v medicínském výzkumu v době big data dle všeho leží v interdisciplinárním přístupu. Statistik se v tomto pojetí stává aktivnějším v oblasti interpretace výsledků, což vyžaduje hlubší porozumění zkoumanému problému, nejen jeho matematické stránce. „Víte, já čtu vlastně stejně mnoho medicínských článků jako těch statistických.“ To, že je interdisciplinarita místní normou, mohu potvrdit z i vlastní zkušenosti ze spolupráce na projektu Taubova institutu pro výzkum Alzheimerovy choroby. Mimochodem, kvantitativní znalosti neurologů mě velmi mile zaskočily.

Posledním principem je budování komunity lidí sdílejících zájem o poznání a výše zmíněné zásady. Do života fakulty jsou aktivně zapojeni i studenti, kteří mají možnost účastnit se většiny výzkumných seminářů. Každou středu odpoledne se navíc biostatistická komunita schází neformálně poklábosit o výzkumu, studiu, vesmíru a vůbec nad kávou se sušenkami. Výsledkem je prostředí podněcující spolupráci mezi kolegy a silný zdroj pozitivní motivace udělat každý den něco navíc. Nejen pro vědu, ale i jeden pro druhého.